Ocel a hliník vypadají na první pohled podobně, ale při ručním opracování se chovají jinak. Běžná nelegovaná ocel bývá tvrdší a těžší, hliník je zpravidla lehčí a při pilování může nástroj zanášet. Nerezová ocel může klást výraznější odpor a vyžaduje odpovídající nástroje. Není rozumné vybírat postup jen podle barvy povrchu. Zjistěte označení materiálu od dodavatele a jeho povrchovou úpravu. Neznámý povlak nepřebrušujte naslepo, zejména pokud by mohl vytvářet škodlivý prach.

Začátečníkovi poslouží malé předem připravené ploché pásky a úhelníky s hladkými hranami. Duté profily a tenké plechy mohou mít ostré konce; při skladování je zakryjte. Tvar materiálu rozhoduje o tom, jak jej upnete. Dlouhý profil nesmí trčet do průchodu a tenký plech se nesmí při řezání nekontrolovaně rozkmitat. Pro první sestavy vybírejte díly s již hotovými otvory, pokud tím lze vynechat vrtání.

Šroub, matice a podložka tvoří jednoduchý rozebíratelný spoj, pokud mají správný rozměr a kompatibilní závit. Označení M4 nebo M5 se vztahuje ke jmenovitému průměru metrického závitu, nikoli k délce šroubu. Délku vybírejte podle součtu tlouštěk spojovaných dílů, podložek a potřebného přesahu pro matici. Všechny součásti nejprve zkuste spojit rukou bez násilí. Když se závit zasekává, nepokračujte větší silou.

Pozor také na kombinování různých kovů ve vlhkém prostředí: některé dvojice mohou podporovat galvanickou korozi. U suchého stolního předmětu bývá tento problém menší než u venkovní konstrukce, ale stále má smysl volit součásti s vhodnou povrchovou ochranou. Pro nosné, bezpečnostní nebo venkovní spoje už nestačí jednoduchý domácí odhad. Tam je potřeba správná specifikace a odborné posouzení.

Při nákupu materiálu si připravte krátký seznam požadovaných vlastností. Pro lehký stolní výrobek obvykle řešíte hlavně tvar, dostupnost, hladkost hran a možnost jednoduchého spojení. Pro venkovní použití už přibývá odolnost proti vlhkosti a vhodnost povrchové ochrany. Při styku s potravinami by se musela zvlášť ověřit vhodnost materiálu; běžný neoznačený díl z železářství takové určení automaticky nemá. Stejně tak dekorativní úhelník nemusí být určen pro přenos zatížení.

U spojovacího materiálu se vyplatí označit malé sáčky rozměrem, typem závitu a délkou. M4 × 12 znamená jiný díl než M4 × 20, přestože obě součásti mohou vypadat téměř stejně. Mějte oddělené podložky pro různé velikosti, jinak snadno vznikne sestava s nevhodným dosednutím. U poškozené matice nebo šroubu se závitem, který nejde volně našroubovat, je nejjednodušší díl vyřadit. Není třeba jej zachraňovat silou. Pokud chcete kombinovat hliníkovou základnu a ocelové spojovací prvky, myslete na prostředí použití a případné riziko koroze; pro konkrétní trvalé použití si nechte doporučit kompatibilní sestavu.

Při ukládání kovových polotovarů dejte přednost odděleným přihrádkám podle tvaru a označení. Krátké pásky nemíchejte s ostrými odřezky. Když materiál nemá známý původ, nepřisuzujte mu vlastnosti jen podle vzhledu a nepoužívejte jej pro důležité spoje.