Přesnost začíná ještě před řezáním. Na papír napište požadovanou délku, šířku, počet kusů a místo každého otvoru. Rozlišujte rozměr hotového dílu od rozměru polotovaru. Pilový list totiž ubírá část materiálu a nerovný konec bude po řezu vyžadovat úpravu. U jednoduchého držáku není nutné kreslit technický výkres, ale náčrt s kótami a pořadím kroků ušetří řadu omylů.

Měřte od jednoho zvoleného referenčního konce. Pokud se budete pokaždé opírat o jinou hranu, drobné chyby se nasčítají. Kovové pravítko nebo úhelník přiložte na čistý povrch a tužkou či vhodným popisovačem označte rysku. Pro přesnější práci lze použít rýsovací pomůcku podle charakteru materiálu. Před ostrým značením ověřte, zda nepoškodíte pohledový povrch. Při měření neohýbejte tenký pás jen proto, aby odpovídal pravítku.

Základní kontrola má tři části: změřit, porovnat s náčrtem a teprve potom rozhodnout o opracování. U dvojice stejných dílů je užitečné položit je vedle sebe a zkontrolovat rozdíl. Když nesouhlasí, zjistěte, zda chyba vznikla měřením, šikmým řezem nebo nečistotou na hraně. Oprava by neměla znamenat nekonečné ubírání materiálu, dokud nezůstane díl příliš krátký.

Pro drobný stolní stojánek si například připravte základnu o délce 180 mm a šířce 70 mm a dva úhelníky, které mají na základně vytvořit podpěru. Rozměry nejdřív ověřte na konkrétních zakoupených dílech. Pokud jsou úhelníky předvrtané, změřte skutečné rozteče otvorů. Teprve potom vyberte odpovídající základnu. Rozměrový plán není důkaz, že výrobek byl sestaven a odzkoušen; je to způsob, jak předejít zbytečným chybám.

Dobrý náčrt obsahuje nejen rozměry, ale také pořadí montáže. U stojánku si označte přední a zadní stranu, aby oba úhelníky směřovaly stejně. Vedle každého otvoru lze zapsat jeho vzdálenost od okraje, nikoli jen vzdálenost od sousedního otvoru. Tím vznikne jednoduchý kontrolní bod, podle kterého poznáte chybu ještě před sestavením. Pokud kupujete hotové děrované díly, porovnejte jejich skutečný rozměrový list. Fotografie produktu nemusí ukazovat přesné rozteče ani tloušťku.

Při práci s milimetry je užitečné zapisovat všechny hodnoty ve stejných jednotkách. Nezaměňujte délku pásku a vzdálenost mezi středy otvorů. U otvoru se měří střed, nikoli nejbližší okraj, pokud je tak definován rozměr. Na stole si můžete sestavit díly nanečisto a fotografii použít pouze pro vlastní připomenutí orientace. Není to důkaz funkčního výrobku, ale pomůcka proti záměně. Když díly nelícují, vraťte se k rozměrům dodavatele a opravte plán. Neohýbejte je náhodně do požadované polohy, protože tím můžete znehodnotit povrch nebo spoj.

Pro opakované díly si ponechte jednu čistou tabulku rozměrů a skutečně naměřených hodnot. Zaznamenáte tak rozdíl mezi návrhem a dodávkou. Tento jednoduchý návyk je užitečný zejména tehdy, když projekt na několik dní přerušíte a potom se k němu vrátíte.